V uplynulých měsících jsme vám představili dvanáct lidí z jihlavské zoologické zahrady. Vzali jsme vás na místa, kam se běžný návštěvník nedostane a představili lidi, kteří svou práci dělají často desítky let ….a rozhodně ne pro peníze, ale pro neobyčejnou lásku ke zvířatům. Jací jsou, kudy vedla cesta do zoo, kolik jizev na památku mají a jestli se někdy báli o své zdraví? Třináctý díl seriálu Lidé ze zoo bude patřit malému ohlédnutí:

“Já vždycky sloužím na Vánoce. Ti, co mají rodiny, chtějí být s rodinou. Já mám rodinu zvířata, tak jsem s nima,” říká Pavel Hájek. Člověk, který se stará nejen o babirusy – dokonce každý Štědrý den.

Pavla Jarošová šéfuje chodu centra PodpoVRCH, kam chodí za poznáním přírody děti ze školek a škol. Ona sama ze školy přišla a srovnávat se prý dá práce velmi snadno: “Tady je úžasná zpětná vazba. Tam málokdo přišel a řekl, paní učitelko, já si tak pěkně započítal. Ta procenta jsou tak skvělá!” Směje se Pavla.

Děti jsou ty, které chtějí jako první do zoo jít a jako poslední odejít. My tu máme vykuka Zbyňka Rektoříka. Stará se o veškerou techniku, telefony, počítače, zálohování, odšifrování, hledání dat, zajištění zvuků k akcím, ale také zábavu dětí….netradiční…

“Jak vejdeš nahoře u pokladen na pánskej záchod, čidlo spustí řev lva. Jednou to vyděsilo špunta malýho, co tam šel a řekl, že už tam nejde,” směje se Zbyněk. Nahnáno má ale někdy také náš noční hlídač Viktor Kudláček, který nachodí noc co noc desítky kilometrů zahradou s baterkou v ruce. A taky obuškem, který už použil.

“Za stromem stál člověk a chtěl se na mě vrhnout, tak jsem to použil, tady je mraky schovávaček.”

“A zvíře Vás někdy vyděsilo?”

“Ano, tuleň. V zimě, jak je ledová voda, tak štěkají jak psi.”

Noční hlídač zná zoologickou zahradu jako svoje boty. Stejně jako současný ředitel zoo Jan Vašák:

“V podstatě jsem se tady pohyboval už od dítěte, mám tu zahradu rád. Strávil jsem tu celý svůj profesní život,” vzpomíná ředitel.

Stejně dobře, jako zná ředitel zvířata, zná vedoucí občerstvení návštěvníky zoo. A nejraději má ten největší blázinec: “Měsíc červen. Největší blázinec. Děti jsou všude, všechno potřebují, neposlouchají, jsou úplně boží…..

Tím nejvěrnějším a nejstálejším zaměstnancem jihlavské zoologické zahrady byla více než padesát let chovatelka Lydie Trojanová. Malá, drobná, introvertní dáma věnovala svůj život opicím:

“Vy určitě znáte všechny jménem. Jak se jmenuje ten černý pankáč?

“To je Kryštof!”

“Jména jim dáváte Vy?”

“Všichni nemají jména.”

Lída má respekt, ale taky pár jizev. On chodí s těma jizvama. Byl jsem pokousanej od hroznýšů, od krajty. Jizvu mám od lemura. To zvíře mělo utíkat a ne mi skočit do ksichtu,” říká současný ředitel Jan Vašák, který si byl se zvířaty také občas blíž, než chtěl. O nečekané blízkosti ví své chovatelka Luba Ševčíková, která bude v zoo už skoro třicet let. Právě teď zahání dvoumetrovou Nessie. Krokodýla, který se za jejími zády snaží o překvapení…

“Padej! Vyloženě jedním okem sleduje Petru, která je přes mříže a jedním nás. A přemýšlí, která oběť je snadnější k sežrání,” hlídá situaci při natáčení chovatelka Luba a zahání koštětem krokodýla, který je jen pár centimetrů od ní.

Typickou postavou jihlavské zoo je Karel Růžička. Jestli znáte podobu Franze Josefa, pak to pochopíte, až Káju u hrošíka nebo v Australském pavilonu u ptáků potkáte. Po práci v zoo toužil už jako prodavač. A já vím proč. Jsem totiž přesvědčená o tom, že rozumí zvířecí řeči.

“Zvířátka chovám třicet let. Od ptáků, hadů, ještěrů až po divoký kočky. Když je práce koníčkem, tak to je ten nejlepší výběr,” říká Karel.

“Když se mě někdo ptá, tak říkám, že za třicet let se mi nestalo, že bych šla do práce s tím, že se mi tam nechce,” potvrzuje Karlova slova Luba z Tropického pavilonu. Všech dvanáct lidí ze zoo, které jsme vám v seriálu přestavili, se totiž shodují na jedné věci – práce v zoo je úděl:

“Musí ten člověk do toho bejt zapálenej. Tahle práce není o penězích. Ten člověk musí být kůň. Ne, že přijde do práce, píchne, odchází, píchne a tím to končí,” uzavírá povídání chovatel Karel.

 

Rozhovory (audio):

 

---

 

Partnerem seriálu je Český rozhlas Vysočina. Děkujeme 🙂

 

Autor: Olí Štrejbarová

Foto: Olí Štrejbarová, Jan Foltán