S jeho paličkami hráli nejslavnější čeští bubeníci, už čtyři roky se ale stará o veškerou techniku v jihlavské zoo. Zbyněk Rektořík je centrálním mozkem zahrady. Nefungovalo by bez něj nic. Počítače, telefony, bezpečnostní kamery, ale ani lev, který vítá pány na toaletě. Všechno vám sám brzy vysvětlí bývalý kytarista a vášnivý motorkář, který doživotně propadl světu jedniček a nul …ale také kouzlu zoologické zahrady:

 

 

Své království má Zbyněk Rektořík v sousedství hlavního zoologa Richarda, výtvarníka Míry a nad ordinací pana veterináře. Na starost má vedle čtyřicítky počítačů také telefonní spojení se světem, ale také uvnitř zahrady. A také bezpečnostní kamery, jejichž záběry po očku stále sleduje. Zbyněk byl v mládí kytarista, se svou kapelou KKŠ prý vyhrál také jihlavský rockfest. A jeho duše muzikanta ho před lety přiměla otevřít si svou živnost a začít vyrábět paličky pro bubeníky. Jezdili si k němu pro ně, se speciálními požadavky, muzikanti z nejznámějších českých kapel:

“David Koller, Pražský výběr, Katapult, Tublatanka, Team a další známý kapely, každej to chtěl jinak. Katalog, co jsem měl, měl čtyřicet typů paliček,” vzpomíná Zbyněk. “Nejšílenější požadavek byl z Teamu. Bubeník měl ve výsledku takový klacky, že když to hodil do publika, tak s tím mohl někoho zabít. To mělo velkej průměr….” směje se IT specialista jihlavské zoo Zbyněk Rektořík. Doma v garáži má dva plechové poklady. Elektrickou koloběžku, na které jezdí do práce a také Jamahu. Společně se ženou najezdili po evropských silnicích už více než 40 tisíc kilometrů. Nejraději ale mají krajinu České republiky.

Zbyněk je v zahradě každý den a často také o víkendech a večerech, když je potřeba akusticky zajistit veřejné akce. Svou zvukovou stopu ale zanechal na mnoha místech zahrady také permanentně. Například hlas racků u majáku nedaleko hlavního vstupu pochází z jeho dílny, stejně jako ten v Tropickém pavilonu. Jen málokterý návštěvník se dovtípí, že to není skutečná atmosféra pavilonu, ale zvuk, který jede denně “ve smyčce” přehrávačem. A to je kouzlo, které ho těší – to, že to nikoho nezarazí a je to přirozené. Ale aby toho klidu a pohody nebylo přespříliš, připravil Zbyněk také malé překvapení na pánských toaletách u hlavního vstupu do jihlavské zoo. Běžně tam hraje instrumentální hudba, když ale otevřete dveře na toaletu, zařve na vás lev.

 

 

„Jednou to vyděsilo špunta malýho, kterej šel na záchod a ten teda odmítl, že už tam nejde.”

“A pamatuješ si nějaký průšvih?” Ptám se Zbyňka.

“Když jsem nastoupil, nebylo to zabezpečený na horní pokladně. Zažili jsme kybernetický útok. To ti zašifruje všechny údaje. Záloha ale byla, tak se to smazalo celý a tím jsme to vyřešili. Oni ti to zašifrujou a chějí po tobě výkupný, aby ti poslali kod, kterým to odšifruješ. Na což my samozřejmě nepřistoupili. Je ale pravda, že třeba ve Velký Británii kvůli tomu bylo zavřených 16 nemocnic. Dohledat to, to je vážně problém. Mě spíš zajímá, jak ty věci fungujou a jak toho využít k dobrý věci.”

Jak Zbyněk Rektořík říká, pořád je co zdokonalovat. A když dojde inspirace nebo příjde problém, pomůže procházka mezi zvířaty: “Ono to vážně funguje. Když se mi něco nedaří, tak se zvednu a jdu se projít do zoologický. Člověku se vyčistí hlava a zase to začne fungovat,” libuje se Zbyněk nad místem, které si vybral pro své povolání.

 

Rozhovor (audio):

 

---

 

Partnerem seriálu je Český rozhlas Vysočina. Děkujeme 🙂

 

Autor: Olí Štrejbarová

Foto: Jan Foltán