Jihlavská zoologická zahrada je mnohem kouzelnějším místem, než by se na první pohled mohlo zdát. Existují tam totiž hned tři brány. Dvě pro návštěvníky a jedna pro zaměstnance. A právě tu Vám chceme dnes pootevřít. O zvířata a chod zahrady se stará více než padesát zaměstnanců. Jedním z nich je i Jaromír Vedra, který stojí za všemi uměleckými výtvory, směrovkami, umělými skálami nebo třeba africkými motivy vesničky Matongo. Ale i dalšími věcmi, které návštěvník při cestě zahradou potkává. Jeho ateliér, nebo aranžovnu chcete-li, najdete nad veterinární ambulancí. Je tichá a přece veselá, plná výtvorů a barevných plechovek s barvou …a hned při vstupu, nápisy na dveřích, prozradí veselou mysl toho, za kým právě míříme na návštěvu:

„Teď uděláme takové tabulky, aby lidé věděli, že je expozice zavřená….,“ říká Jaromír, kterému tady nikdo neřekne jinak než Míra, když štětcem natírá tabulku na bílo. Na dveřích má také jednu. Od pohledu velmi starou. S nápisem RADOST PRACOVAT.

„Já Vám něco řeknu,“ směje se. „To je tabulka ze šedesátých let, kterou jsem tady měl. Přišel kolega truhlář a říká, že to musíme dát na moje dveře. Zdráhal jsem se, ale je to recese a co vlastně, vždyť pracujeme rádi!“

Říká milovník všeho starého. Jasným důkazem je i černá verzatilka s nápisem 4,50Kčs, se kterou stále pracuje. Tvořit v podkrovním ateliéru zoologické zahrady znamená mít neustálou zvukovou kulisu hlasu zvířat. Jediným Mírovým partnerem v ateliéru jsou ale plechovky plné barev. Samota mu nevadí. Právě naopak. Prý si alespoň pěkně střádá myšlenky. Jako umělec je v rodině sám. Už  jako kluk sedával na Karlově mostě, když si krátil čas čekáním na manželku kreslením soch. Dnes je malování jeho práce a rád si od ní odpočine u knížky o historii, filozofii, architektuře nebo cestování a přírodě. I když jsme v úvodu říkali, že je ve svém ateliéru jihlavské zoo sám, není to vlastně tak úplně pravda. Kolem visí spousta obrázků a fotografií.

„Tady mám Zrzavého, toho mám rád. Tady Olbrama Zoubka. No a tady Nicol Kidman. To je moc hezká fotka,“ usmívá se Jaromír Vedra, který, jako správný umělec, má v ateliéru samozřejmě daleko více podobizen ženské krásy. Ženy ctí neokázale a automaticky. Nedokáže ani sedět, když dáma stojí.

V ateliéru pana Jaromíra plesá srdce každého výtvarníka a s pokorou přistupuje ke všemu, co tento gentleman s klidným hlasem a prošedivělými vlasy vytvoří. Stejný přístup ale nemá každý  z návštěvníků, posteskl si:

„občas se nám stane, že vandalové v zahradě něco z toho, co udělám, zničí. Většinou to bývá skupinka, mládež. Nezbývá, než to pak opravit.“

Práci výtvarníka Jaromíra potkáte v jihlavské zoo doslova na každém kroku. Směrovky, pozvánky, cedule, sudy s motivy zvířecí srsti, ale i umělé skály jsou jeho dílem, na které je právem pyšný.

„Největší radost mám ze skal v bývalém amazonském pavilonu. Teď Hacienda Escondido. A hlavně Matongo. To byla asi největší práce a radost všechny ty ornamenty. Ještě bych chtěl dotáhnout vnitřní expozici u žiraf. Tam to ještě chce.“

Do důchodu se výtvarník , filozof, gentleman a milovník historie rozhodně nechystá, i když už má šedesátku dávno za sebou. Ve svém ateliéru, který sousedí s veterinářem, počítačovými techniky, aligátory, králíky, zázemím nočního hlídače a truhlárnou bude viset jeho bílý plášť plný barevných skvrn ještě asi hodně dlouho.

„Já to beru tak, že teď jsem tady. Co bude zítra, to nechávám.“

 

Rozhovor:

autor: oš