Je to čtvrt roku, co do křesla ředitele jihlavské zoo usedl inženýr Jan Vašák. Tedy on v něm zrovna moc neposedí, protože například teď se vrátil z konference v Athénách a cesty po naší zahradě také jen tak za šanon dokumentů nevymění. V jihlavské zoologické zahradě pracuje už více než čtvrt století a svou vlastní si nakreslil už jako malý kluk. V jeho případě je tak možné mluvit o splnění velkého dětského snu. Který ovšem nepřišel sám, ale provázený velkou dřinou, pokorou a v neposlední řadě láskou ke zvířatům:

„Je to trošku jiný,“ začíná odpověď na otázku, jak se změnil v posledních třech měsících jeho život, současný ředitel jihlavské zoo Jan Vašák. “ Řeším to, že došly pohlednice, máme úzkej sortiment, tak jsme vymejšleli pohlednice. Dneska musím na zastupitelstvo, musím mluvit s lidma ze sféry, ze který jsem nebyl zvyklej, tak to se učím. Obejdu si zvířata, i když mi někdo tvrdil, že na to budu mít čas, ale zvládám to, to k tomu neodmyslitelně patří,“ říká a kouká z okna své kanceláře s výhledem na hrošíka a pštrosy, zatímco mu vedle křesla pokřikují opičky. Jan Vašák se stal ředitelem jihlavské zoo s prvním měsícem prázdnin. V době, kdy nejnavštěvovanější turistické centrum kraje zažívá vrcholnou sezonu. Vyhrál výběrové řízení a do kanceláře s nápisem ředitel odešel, jak sám říká, od vidlí. Byl zoologem u šelem. Dnes je třetím ředitelem v historii jihlavské zoologické zahrady.

„ Tady se vystřídalo hodně vedoucích zookoutků, ještě než tu byla zoo. Tady byly výrazný osobnosti, jak o třeba pan Weiss. Byl i ve spolku ptáků, kterej jsem navštěvoval a byl výbornej vypravěč. Už je teda po smrti, dožil se nějakých pětaosmdesáti. Ale ano, od statutu zoo jsem třetím ředitelem. Jak došlo na generační výměnu, měl jsem dvě možnosti. V té zahradě jsem od mala, strávil jsem tu veškerej profesní život. Mohl jsem si říct nejdu do toho  a uvidíme, co se bude dít a nebo jdu do toho a bude to na mně. Proto jsem do toho šel.“

Ředitel  Jan Vašák, který právě odchází na zasedání městského zastupitelstva a upravuje si černý oblek. I to je pro něj zcela nová role. A díky nutnosti vyměnit kraťasy a tričko za „kvádro“ možná i nepohodlná. Ale ví, že potřebná. Do jihlavské zahrady nastupoval v roce jako ošetřovatel opic. Dodnes je považuje za živočišný druh, nad kterým je třeba držet ochrannou ruku a rád by jejich počty v Jihlavě navýšil. Jako ředitel má spoustu dalších cílů. Hlavní výzvou je areál Modety, se kterou má velké plány. Rád by, aby hrála jihlavská zahrada významnější roli v rámci asociací zoologických zahrad. Chtěl by si vzít na starost aktivnější organizaci chovných programů a plemenných knih. A také ochrany přírody v místech, kde zvířata volně žijí. A tím jeho cíle zdaleka nekončí:

„ Chtěl bych, abysme hráli významnější roli, pokud jde o strukturu v rámci asociací zahrad. Vzít si na hrb víc chovných programů, plemenných knih a podobně. Nesedět v koutě a nečekat co kdo udělá a pak nadávat, že to udělal špatně,“ říká muž, který zná každý centimetr desetihektarové zoo.

Ačkoliv byl Jan Vašák léta uznávaný odborník na šelmy, které běžně přepravuje bez anestezie, paradoxně jeho jizva na čele od šelmy není: „Respekt chodí s jizvama. Já zvířat choval. Byl jsem pokousanej od hroznýšů, od krajty…Člověk musí počítat s tím, že zvíře nějak reaguje. A jizvy přichází, když reaguje jinak, než ty počítáš. Já mám jizvu od samice lemura. To zvíře mělo utíkat a ne mi skočit do ksichtu, když jsem ho držel za ocas. Běžná reakce je, že utíká. Neuteklo,“  usměje se Jan Vašák a sáhne si na čelo. S chovatelskou duší se narodil. Začínal s křečky, věnoval se teraristice, choval ptáky a je přesvědčený že tak by to mělo být u lidí ze zahrady normální. Je známý svou averzí k tomu, aby se zvířata ze zoo prezentovala jako mazlíčči.

„Pokud tady odchováme úžovky korálovky tak v tom nevidím problém, vesměs to stejně jde chovatelům, kteří je množí. Spolupracujeme i s chovateli drápkatých opic. Ale není to o tom, že bysme dali někomu opičku na rameno, aby ji měl potom doma. Ten PET TRADE je problém. Je jednoznačně špatně budit dojem, že to zvíře je roztomilý a že ho mají chtít domů. To je to, co my bysme neměli prezentovat jako nějaký poselství!“

Proč máš rád tuhle práci?“ Ptám se ředitele jihlavské zoo Honzy Vašáka závěrem.

„Proč ty máš ráda nějaký víno nebo se tobě líbí nějaký kluci a mně nějaký holky? Já to nevím, já jsem se tak narodil.“

Reportáž:

 

autor: oš