Úvod

V 50. letech minulého století došlo ke zkrácení pracovní doby a zkrácení pracovního týdne. Lidé tak měli více volného času, který měli využít k sebevzdělávání a společenské angažovanosti. Navzdory snahám režimu lidé netrávili čas kolektivně a organizovaně, ale raději v rodinném kruhu nebo s přáteli. V této době vznikala různá zařízení, která podporovala zájmové činnosti lidí a pořádala akce pro děti a mládež (kluby přátel umění, filmové kluby, hvězdárny, ale i zoologické zahrady). V 50. letech tak v tehdejším Československu vznikla např. Zoo Olomouc, Zoo Ostrava nebo Zoo Bojnice. Položeny byly také základy Zookoutku v Jihlavě.

Zvířata mají oblibu především u dětí a tak i v Jihlavě vzniklo na zahradě Krajského pionýrského domu několik výběhů, které obývali Ferda a Lojza (liščata), Brunďa a Bzunďa (mývalové), Faust a Markéta (kamerunské kozy) nebo „kluci“ jezevci lesní. Bylo to jen několik výběhů, o které se starali pionýři ve svém zoo-kroužku, ale i tak posloužily pro radost a pobavení mnoha dětí. Tamní prostory a personální zajištění ale neumožňovaly další rozšíření tohoto zvířecího koutku a začaly se objevovat první myšlenky na vznik samostatného zookoutku v Jihlavě.

První desetiletí

S první myšlenkou na založení a konkrétní umístění zookoutku přišel Oldřich Vávra, který při svých procházkách po Jihlavě vybral ideální lokalitu v části Březinových sadů v údolí říčky Jihlávky, kde byl ideální terén a zároveň zde docházelo k budování Parku kultury a oddechu v Jihlavě. Nacházelo se zde již několik klecí s bažanty a byla zde vyvrtána studna jako zdroj vody. Oldřich Vávra, inspektor pro kulturu Městského Národního Výboru, budování zookoutku prosazoval a podporoval, kde mohl.

Vybudování zookoutku v rámci Parku kultury a oddechu bylo schváleno Radou Městského národního výboru na svém zasedání 5. 7. 1957. Do konce roku 1957 byla vybudována stáj, ve které nalezli svůj domov velbloudi i kozy. Postavily se voliéry pro bažanty a papoušky. Zookoutek měl tehdy 3 pracovníky. Vedením zookoutku byl pověřen Jindřich Weiss, šéf kulisáků v jihlavském divadle, milovník přírody a velký chovatel zvířat.

V rozšiřování se pokračovalo i v roce 1958. Zvířata se získávala z různých zdrojů. Například lvy zookoutek získal z cirkusu, který Jihlavou zrovna projížděl a dlužil městu cca 15 000 Kčs. Pan Weiss díky své známosti s cirkusáky i úředníky města domluvil odprodej lvů zookoutku, tak aby cirkus měl na zaplacení dluhu. Šlo o starší párek lvů s maringotkou. V další maringotce přibyl mladý medvěd, který předtím na Barrandově natáčel film. Ihned se začalo s hledáním jeho partnerky, kterou se stala medvědice Polska. Vytvoření medvědího páru si vyžádalo zbudování medvědince, který byl během roku 1958 vybudován. Než se medvědinec vybudoval, přebývali medvědi v mřížované kleci. Díky novým ohradám byly stavy zvěře rozšířeny o jeleny, daňky, srnce, koníky nebo pávy. To, že se zookoutek rozšiřoval, lákalo návštěvníky. Hned od svého začátku by velice oblíbený, protože v roce 1958 ho navštívilo 30 000 návštěvníků.

Rok 1959 znamenal rozšíření o dva rybníčky pro vodní ptáky a velkou voliéru pro dravce, která byla postavena podle projektu ing. arch. Jiřího Šulce. Šlo o trubkovou konstrukci, která byla založena na betonových patkách a kterou můžete v zoo vidět dodnes.

Stoupající zájem veřejnosti o zookoutek neunikl ani MNV, který v únoru 1959 chtěl schválit změnu jeho statutu. Počítalo se s tím, že se zookoutek převede na zoologickou zahradu, která bude samostatným kulturně osvětovým zařízením se svým rozpočtem, mzdovým fondem a příspěvky na činnost a výstavbu. Komise ministerstva školství a kultury v Praze však nedoporučila vznik zoologické zahrady v Jihlavě a zookoutek tak i nadále zůstal součástí Parku kultury a oddechu.

V roce 1961 se vedoucím zařízení stává Josef Vitásek a vzniká první projekt na budování zookoutku od Ing. arch. Schuberta.
V roce 1962 začaly práce na celkovém oplocení, což mělo přinést větší bezpečnost pro zvířata, ale také kontrolu nad návštěvníky. Důležitým krokem pro větší pohodlí návštěvníků, bylo upravení hlavních cest asfaltovým nástřikem.

V zookoutku pracovalo šest pracovníků místo osmi. Chovatelé si tak vše museli dělat sami. Pro potřeby zookoutku byla zakoupena fréza s příslušenstvím a větší chladicí box, který pomáhal s uskladněním masa, pro které se už nemuselo jezdit tak často na jatka. S transportem masa do zoo pomáhali poníci, kteří tahali potah.
V zoo byly zavedeny karty chovaných zvířat a zvířata začal pravidelně kontrolovat zvěrolékař. Přibyla i nová zvířata jako pštrosi, černé labutě nebo dva druhy lišek. Odchovat se podařilo tři mláďata u opic, lamu, dikobrazy, medvědy nebo poníky.

S ročním zpožděním se začalo v roce 1963 s budováním pavilonu opic. Budování probíhalo v rámci akce „Z“ a hrubá stavba měla stát 200 000 Kčs. Pomocné práce při výkopech základů provedl vojenský útvar a při stavbě zdiva pomáhali učni Stavební průmyslové školy. V rámci akce Z pak byly v zoo provedeny parkové úpravy, které provedly Veřejné služby, byla postavena voliéra pro ptactvo a byl zaveden vodovod.

Návštěvníkům byla dána k dispozici příruční knihovnička obsahující knihy o životě zvířat. Knihy bylo možné si půjčit v letních měsících vždy v neděli odpoledne. V zookoutku byla také instalována výstava o vzniku a vývoji života na zemi. Pro větší bezpečnost návštěvníků bylo u medvědince namontováno zábradlí, aby tam nepadaly děti. Za celý rok zookoutek navštívilo 48 218 osob. Také došlo ke zvýšení vstupného pro dospělého na 2 Kčs, vstupné pro děti zůstalo zachováno na 50 haléřích.

Rok 1964 si žádal vybudování sociálního zařízení, přípravnu krmiv a kancelář. Zaměstnancům se podařilo postavit voliéru pro veverky, natřít kovová a dřevěná zařízení a usušit 150 metráků kvalitního sena, což pomohlo snížit náklady na krmiva. K propagaci zookoutku vydal odbor školství a kultury velký plakát a průsvitky do trolejbusů a autobusů, zookoutek byl propagován rozhlasem a v tisku nebo ve výkladní skříni v lékárně.

V dalším roce jsou prováděny dokončovací práce na pavilonu opic. Chovatelé vybudovali bazén před pavilonem šelem a zároveň zajišťovali průvodcovskou službu výpravám. Brněnská televize pro natáčení svého programu Hrátky se zvířátky využila letošní mládě medvěda a opičku, což byla výborná propagace.

V roce 1966 se do zookoutku podařilo získat rysa, pumu, opice, oslici a dalších zvířata výměnou za zvířata odchovaná v Jihlavě. Některá zvířata musela být ale prodána (např. vlci, koně, lišky platinové, stříbrné a obecné) a to kvůli nevyhovujícím voliérám, které byly zlikvidovány a zvířata neměla být kam umístěna.

Kvůli nezaviněné nešťastné nehodě u pavilonu šelem, při které se zranilo dítě, došlo k důkladnějšímu zajištění výběhu šelem a medvědince. V blízkosti zookoutku byl zřízen dřevěný restaurační stánek, který poskytoval návštěvníků možnost občerstvení. Do budoucna se počítalo s dovybavením tohoto stánku některými spotřebiči. Pro děti a mládež byla pořádána estráda Hrátky se zvířátky.

 

Druhé desetiletí

Zookoutek si během své existence získal příznivce i odpůrce. Na zasedání Rady MNV se o něm začínalo debatovat čím dál častěji i z popudu občanů. Další ránou byla smrt Josefa Vitáska.

Zookoutek zůstal nějaký čas bez vedení, i když se ihned začalo s hledáním jeho nástupce. Tím se stal František Svoboda, který do funkce nastoupil 1. listopadu 1967 a mě zkušenosti s chovem zvířat. V roce 1967 nastoupil do Jihlavy i Vladislav Jiroušek na pozici inspektora zvěře. Zookoutek tak získal kvalitní zkušené pracovníky. I když se dařilo jak v návštěvnosti, tak v odchovech zvířat, díky budování nových výběhů bylo hospodaření zookoutku v červených číslech.

Rok 1968 byl nejen pro Zookoutek Jihlava velmi významným. I když se pracovníci snažili udělat spoustu prací vlastními silami a každoročně sklidili i velké množství sena, aby ušetřili co nejvíce peněz, stále byly výdaje vyšší než příjmy. Tak se opět dostal na jednání Rady MNV a místo schválení dalšího rozvoje zookoutku, se v diskusi hovořilo o jeho možném zrušení.
Zookoutek byl tehdy otevřen od května do října. Pro celoroční převoz by bylo potřeba přijmout pokladníky do celoročního provozu a přijmout další zaměstnance na údržbu a úklid areálu.

V roce 1969 útvar územního plánování a architektury vypracoval studii současného stavu zookoutku. Ze studie vyplynulo, že objekty byly budovány živelně, bez předem plánovaného koncepčního řešení. V nevyhovujícím stavu byly objekt pro opice, stáje a výběhy pro kopytníky, stejně jako objekt administrativy. Ve vyhovujícím stavu byly objekt pro medvědy, voliéra pro dravé ptactvo, bazén s plochou pro vodní ptactvo a s menšími úpravami i objekt pro lvy a kočkovité šelmy.

Tuto studii měla na svém zasedání projednat i Rada MNV a rozhodnout tak o tom, co bude se zookoutkem. Vedoucí Útvaru územního plánování MNV František Musil předložil na jednání rady návrh usnesení, ve kterém se počítalo s postupnou likvidací celého zařízení, aby bylo možné po dokončení sídliště Březinovy sady dobudovat v údolí veřejný park. S možností zrušení zookoutku se nechtěl smířit pan Jiroušek a proto v den zasedání Rady MNV vyšel v Jiskře jeho článek „Dojde k likvidaci zookoutku?“.

Pan Jiroušek tehdy ještě jako inspektor zvěře seznámil veřejnost se situací, v jaké se zookoutek nachází. Ve svém článku píše: „Zdálo se, že při jednání dne 30. 1. t. r. bylo o budoucnosti ZOO rozhodnuto, likvidace byla s konečnou platností rezolutně zamítnuta a navrženo další dobudování, výstavba několika menších atraktivních staveb. Odborný pracovník ZOO Praha, ing. Turek, který v ZOO pracuje již třicet let a zná dokonale problematiku evropských ZOO, byl přizván, aby zhodnotil polohu a současný stav ZOO. Jeho expertíza vyzněla rovněž kladně a dokonce vypracoval plánek s návrhem další výstavby.“ Článek vzbudil mezi členy rady velké reakce a také asi díky němu proběhla na zasedání rady dlouhá diskuze nad budoucností zookoutku.

Po dvou bouřlivých letech představoval rok 1970 vyjasnění perspektivy a existence zookoutku. Byla zpracována studie Zookoutku v Jihlavě. Podle ní měly být nové objekty umístěny do pásu podél stávajícího okraje lesa. Studie počítala s ponecháním objektu pro medvědy, voliérou pro dravé ptáky, klecemi pro papoušky a dalšími menšími výběhy, přestavbou měly projít pavilon šelem, pavilon pro opice a bažantnice. Ostatní nevyhovující objekty měly být postupně po jejich dožití likvidovány. Nově měl být zbudován přednáškový sál, vivárium, bufet, objekt pavilonu exotických ptáků a pavilonu opic, nová vstupní budova a hospodářské centrum. V rámci propagace byly vytvořeny a nainstalovány velké propagační cedule a rozmístěny informační směrovky pro návštěvníky.

Zookoutek měl 12 zaměstnanců (vedoucí, osvětový pracovník, pokladník, údržbář-řidič, 6 ošetřovatelů, 2 noční hlídači). PKO pořídil ojetý vůz ŽUK, který velice usnadnil dovoz krmiv. Odchováno bylo celkem 60 kusů zvířat ve 14 druzích. Nově se v zookoutku objevil nosál, korsak, amazoňan modročelý, antilopy niglau a dvě zebry. Poprvé v historii zoo koutku byla vydána výroční zpráva a dva černobílé pohledy. Zookoutek za celý rok 1971 navštívilo 51 418 návštěvníků.

Koncem roku 1972 byla započata stavba hospodářského centra v několika etapách a začaly přípravné práce. Hospodářské centrum zahrnovalo sklepy pro skladování ovoce a zeleniny, přípravnu krmiv, mrazírnu, odchovnu pro králíky, morčata, potkany a myši, sklad materiálu a nářadí, garáže pro automobily a malotraktor, kotelnu, kanceláře, místnost pro zaměstnance s WC a sprchami.

Obsazením pozice zahradníka došlo ke zlepšení vzhledu celého areálu. Výměnou se zahraničím byl získán vzácný druh tygr bengálský a plameňáci chilští. Odchovat se podařilo 2 mláďata pum amerických, které slavnostně pokřtil předseda MNV. Celkem se podařilo odchovat 77 kusů zvířat v 16 druzích. Různými výměnami se podařilo získat pár shetlandských pony, pár husarských kočkodanů, pár ženetek obecných, lvici, pumu americkou, nilgau pestrého, papouška Thomasova.

V roce 1973 byly stanoveny hlavní úkoly zooparku, jakými je seznamovat veřejnost s životem naší i cizí fauny, pomáhat školám všech stupňů ve výuce, přispívat k vytváření kulturního vztahu obyvatelstva k přírodě a k řízení marxisticko-leninského vědeckého světového názoru.

Na základě zkušeností domácích i zahraničních zoo došlo k úpravám krmných dávek pro zvířata. Podařilo se získat mladého lva na doplnění chovného páru, hřebce zebry a doplnit skupinu antilop nilgau. Odchovat se poprvé podařilo sibiřského tygra i lvy. Dalšími zajímavými odchovy byli hnědí medvědi, paovce hřivnaté, mufloni nebo dikobraz. O zvířata se staralo celkem 7 ošetřovatelů a průměrný měsíční plat činil 1300,-Kčs.

Návštěvnost zookoutku se v roce 1974 zvýšila na 74 000 návštěvníků. Spotřeba masa na krmení byla cca 100 kg za den. Díky pravidelnému veterinárnímu dozoru se dařilo udržovat zvířata v dobré zdravotní kondici. Odchovat se podařilo celkem 28 zvířat v 11 druzích. Nejvýznamnějším odchovem byla dvojčata levhartů skvrnitých, které slavnostně pokřtil předseda MNV.
V roce 1974 se zoopark měl podle MNV zaměřit více na zvířata žijící na Vysočině. Zoopark měl navrhnout novou koncepci propagace na území města, umístění směrových šipek a propagačních cedulí.

 

Třetí desetiletí

Během roku 1977 se několikrát objevily problémy se zásobováním masa. Tuto situaci by vyřešila lednice s mrazicím boxem. V zoo byla provedena rekonstrukce elektroinstalace ve stáji a v pavilonu šelem a díky kolektivu BSP vybudována zemní voliéra pro morčata. Došlo k postupnému vyklizení pavilonu opic, aby mohlo dojít k jeho rekonstrukci. Nově byl realizován pořad Hrátky se zvířátky, který si přes krátkou dobu realizace získal velkou popularitu. Zúčastnilo se ho 18 skupin s celkovým počtem 550 dětí.

Přijetí nového zoologa v roce 1978 a zkušených ošetřovatelů výrazně zkvalitnilo práci. Do zoo nově přišli indočínská tygřice, nosáli bělohubí, psík mývalovitý, pár mandrilů, nebo amazoňan kubánský. Zajímavými odchovy byly odchovy bernešky velké, indických hus, dikobrazů, kočkodanů bělozelených, skvrnitých levhartů, lvů, pum, paovcí hřivnatých nebo antilop nilgau.
Byl založen Klub mladých přírodovědců, který se jednou týdně schází v zoo. Pro pionýrské kolektivy byly pořádány besedy na téma Vznik a význam zoologických zahrad.

Jako jediné zoo v ČSSR se podařilov roce 1979 poprvé odchovat bernešky bělolící. Celkem bylo odchováno 45 zvířat v 16 druzích. Nově byli do zoo získáni buvolci běločelí a kočky bažinné. Pořízením šrotovníku a krouhačky na řepu bylo možné využívat náhradní krmiva a snížit tak celkové náklady.

V roce 1980 bylo díky nástupu nového osvětového pracovníka možné zpracovat podklady pro experimentální výuku biologie nebo založit zoologický kroužek, jehož náplní je aktivní ochrana přírody, ekologická a etologická pozorování i aktivní pomoc při zvelebování zeleně zoo.

Díky ukončení spolupráce s externím pracovníkem Vávrou se zkomplikovala veterinární péče o zvířata. Nový veterinář dojížděl do zoo nepravidelně, což mělo za následek zhoršení parazitárního stavu u kopytníků a několik následných úhynů. V zoo byli novými druhy zebra Böhmova, husice šedohlavá, ara zelenokřídlý nebo hroznýšovci kubánští (byli zakoupeni do nově budovaného terária). Prvoodchov se podařil u tygra indického a antilopy losí.

Byla otevřena první část nově zrekonstruovaného pavilonu opic, provedena výměna mříží v medvědinci a rozdělení jeho vnitřních prostor na 3 boxy. A v zimě probíhaly práce na teráriu.
Zajištěním pravidelného odběru jednodenních kuřat a zavedením vlastního odchovu myší bylo docíleno zkvalitnění potravy pro zvířata. V roce 1981 jihlavský zookoutek jako 9. zoo na světě odchovala skunky pruhované (prvoodchov – 5 mláďat). Dalšími prvoodchovy byla mláďata koček bažinných, psíků mývalovitých a mandrilů rýholících. Postupně docházelo k osazování exotária, jednak přemístěním zvířat z kanceláře vedoucího, jednak nákupem např. korovci mexičtí – 1. v ČSSR. Vlastními silami byly zhotoveny jmenovky zvířat.

Zakoupením 2 mobilních buněk, které částečně řešily problém se skladováním, a vybudováním provizorní zámečnické dílny, se zoo začala chystat na osamostatnění od PKO.
Rok 1982 byl pro Zookoutek Jihlava zásadní. Na základě souhlasu Ministerstva kultury vydaného dne 4. února 1981 se zookoutek od 1. 1. 1982 mění na zoologickou zahradu, která je státní příspěvkovou organizací zřízenou MNV. Jihlava má zoologickou zahradu – je titulek článku, který vyšel ve Zpravodaji města Jihlavy pro rok 1982.

Mimo jiné se v něm píše: Cesta k tomuto cíli nebyla lehká, zařízení nebylo od začátku budováno se záměrem zřízení zoologické zahrady, jak tomu bylo v některých velkých městech. Jihlavský zookoutek si musel svou pozici mezi zoologickými zahradami teprve vybojovat. Předcházelo tomu 25 let tvrdé práce, velkého úsilí a nadšení, překonání potíží a někdy i boj s nepochopením. Za 25 let existence zookoutku, později zooparku, byly vynaloženy nemalé prostředky a jihlavští občané odpracovali na jeho budování tisíce brigádnických hodin.

Do zoo přišel samec gibona bělolícího z Liberce. Proběhla rekonstrukce pavilonu opic, kdy byl rozšířen o terarijní část, kde kromě plazů měly být umístěny i žáby a ryby. Měl tak vzniknout první krytý pavilon, s celoročním provozem.

Roku 1983 funguje propagace zoo formou vyvěšení plakátů a informaci v kině Dukla a Panorama, v Prioru i na ČSAD. Probíhá 2. ročník soutěže pro školy Po stezkách zvířat a nově program pro MŠ Povídáme si o zvířátkách.

Sociální zařízení bylo rekonstruováno tak, aby umožnilo vznik nové bytové jednotky. Na hospodářském dvoře byla provedena hrubá stavba voštinového objektu.

V roce 1984 byla zpracována výhledová studie rozvoje zoologické zahrady. Pokračuval pořad pro MŠ, „Povídáme si o zvířátkách“, soutěž pro školy „Po stezkách zvířat“ i již tradiční aktivita Dne dětí „Malování na chodník“. Děti ve věku 15 – 18 let se mohly zúčastnit fotografické soutěže „Zvířata jihlavské zoo mým objektivem“. Technické oddělení provedlo instalaci plynu v exotáriu a pomohlo při obměně a doplnění jmenovek zvířat. Nově do zoo přišli lemuři rudočelí.

Devastující účinky měla povodeň, která se zoo prohnala v květnu roku 1985. Některá zvířata musela být přemístěna. Některá ničivému živlu dokonce podlehla.
Pokračovala soutěž „Po stezkách zvířat“ a pořad „Hrátky se zvířátky“. Také začal fungovat teraristický kroužek.

Došlo také k rekonstrukci topení v administrativní budově, zavedení plynového vytápění ve lvinci a stavbě nového skleníku. Truhlářská a zámečnická dílna byla přestěhována do nové hospodářské budovy.

 

Čtvrté desetiletí

V roce 1991 zoo celkem chovala celkem 390 jedinců zvířat ve 136 druzích. Příchodem tamarína bělohubého zoo započala se svojí specializací na chov drápkatých opic. Odchováno bylo celkem 75 mláďat různých živočichů. Celosvětový význam měl odchov mláděte gibona černého, jako jediná zoo v ČR odchovala ta jihlavská kapybary.

Probíhala stavba pavilonu šelem, který byl budován na původním místě lvince. Rekonstrukcí prošel vstupní areál a venkovní výběhy opic. Oplocení jihoamerického výběhu bylo odstraněno a nahrazeno kamenným valem, který byl osázen zelení. V zoo proběhlo zasedání Valné hromady Unie českých a slovenských zahrad.

Celkem pracovalo v roce 1992 v zoo 31 zaměstnanců se staralo o chod zoo, z toho je bylo 10 chovatelů, kteří měli na starosti 398 zvířat ve 102 druzích.

Byl dokončen pavilon šelem. Došlo k nástavbě administrativní budovy, kam se byly přemístěny kanceláře a bývalé prostory kanceláří byly rekonstruovány na přípravnu krmiv. Zbudovány byly protipovodňové opěrné zdi a započalo se s výstavbou expozice pro tučňáky.

Díky dokončení pavilonu šelem přišli do zoo tři tygři sumaterští, kočky arabské a krátkouché, samec ocelota nebo samec kočky slaništní. Návštěvnost dosáhla 105 170 návštěvníků.

Likvidací klecí pro levharty a rysy zmizely ze zoo poslední mříže a Zoo Jihlava se stává „Zoo bez mříží“. V dětském koutku byly instalovány různé hrací prvky. Nově se v zoo objevili papoušci patagonští, makak tmavý, husa císařská nebo husa magelánská. Odchovat se podařilo celkem 85 mláďat v 18 druzích. Zajímavé byly prvoodchovy tamarína bělohubého (1. v ČR), hrošíka liberijského, tygra sumaterského, lemura katy nebo kosmana běločelého.

Roku 1994 byl dokončen nový výběh pro levharty a irbisy. Pro potřeby zoo byl zakoupen nový vůz Forman na leasing. Zoo otevřela nový zoobutik s propagačními předměty. Nově se v zoo objevují guerézy angolské, kosman zakrslý, klokan rudý, irbis nebo mara stepní.

Celkem bylo chováno 547 druhů zvířat ve 119 druzích. Odchováno bylo 54 mláďat v 23 druzích. Poprvé v ČR byly odchovány kočky krátkouché, poprvé v zoo karakalové. Ve věku 37 let uhynula medvědice Kristýnka.

Pro vyšší komfort pohybu návštěvníků po zoo bylo na cesty položeno 230 m2 zámkové dlažby. Do medvědince bylo v rámci generální rekonstrukce zavedeno vytápění, aby mohl být využit pro medvědy malajské. Na čerpání vody z řeky Jihlávky bylo postaveno unikátní čerpadlo „Čínské kolo“. Také byla zahájena stavba amazonského pavilonu. Do vozového parku zoo byl přikoupen VW transportér. V rámci propagace zoo jezdí po Jihlavě pomalovaný trolejbus a je vytvořen propagační leták se situačním plánem zoo ve 3 jazycích.

V roce 1996 pokračovala výstavba amazonského pavilonu. Venkovní výběh pro lemury byl rozšířen o 3. ostrov pro lemury vari. Vybudováno bylo nové, ale provizorní parkoviště. V blízkosti občerstvení byla otevřena nová cukrárna a položeno dalších 150 m2 zámkové dlažby. V areálu zoo vyměnili zaměstnanci informační systém a orientační ukazatele.

 

Páté desetiletí

V červnu roku 1997 byl otevřen amazonský pavilon. Ve venkovním výběhu pro hrošíky došlo k rekonstrukci bazénu, u kterého byl vybudován pozvolný vstup do vody. Vozový park rozšířila zoo o první elektromobil.

Odchovat se podařilo nepopsané scinky rodu Tiliqua z indonéského ostrova Tanimbar a poprvé v zoo oceloty. Celkem se podařilo odchovat 79 mláďat ve 27 druzích. Počet chovaných zvířat činil 567 ve 117 druzích.

V Jihlavě proběhlo zasedání Valné hromady UCSZOO, kde byl ředitel Jiroušek zvolen jejím předsedou. Návštěvnost dosáhla čísla 179 365 lidí.

Další rok byl v říjnu otevřen pavilon pro tučňáky. Pro skladování krmiv a dalšího materiálu zoo zakoupila 4 ks mobilních buněk. V dětském koutku byla vybudována lezecká stěna pro děti. Na střeše amazonského pavilonu byl budován Bar Amazonie. Pro potřeby zoo byly získány nové pozemky, které umožnily další rozvoj zoo.

Nově byli v zoo k vidění tučňáci Humboldtovi nebo lenochod dvouprstý. Roční náklady na výživu zvířatčinily např.: tygr sumaterský 39 460,-Kč, gibon 8 891,-Kč, hroznýš psohlavý 1 060,-Kč.

V zoo byl dokončen výběh pro malé vydry, rekonstrukcí prošla i voliéra pro dravce. Pracovníci údržby v zimě kosili rákos pro zastřešení letních posezení v zoo. Byla vypsána a posléze vyhodnocena urbanistická soutěž na vybudování nového areálu zoo.

V roce 2000 byl v zoo postaven nový velký výběh pro rysy a kotce pro úschovu psů u pokladny. V hotelu Gustav Mahler se uskutečnil 1. reprezentační ples zoo. Pro propagaci zoo byly vytvořeny nové plakáty (irbis, kobra, tygr), trička (kobra, tygr) nebo leporelo. Návštěvnost zaznamenala pokles na 182 630 lidí.

Další rok se v zoo objevila babirusa celebeská, psoun prérijní, lvíček zlatý, sup bělohlavý nebo mýval severní. Pravděpodobně po otravě DDT a PCB uhynuli tučňáci.

Magistrát finančně podpořil 3 stavební akce v zoo 8,5 miliony:
– regulace řeky Jihlávky (val z drátokošů)
– nová provozní budova + nový přívod el. energie
– nová obslužná příjezdová komunikace

Na konci roku 2002, na „zelené louce“ ve spodní části zoo se započalo s budováním africké vesnice. Náklady cca 10 milionů byly čerpány z vlastních zdrojů. V těsné blízkosti byl budován největší suchozemský tobogán pro děti v ČR. Zoo Jihlava jako 1. v Evropě odchovala vzácné jedovaté ještěry korovce jedovaté.

V nové části zoo došlo k zahájení výstavby parkoviště a dokončení inženýrských sítí v této části. Nové normy EU si vyžádaly rekonstrukci občerstvení Panda, kam byly pořízeny i stylové stoly a židle.

Za účasti ministra ŽP RNDr. Libora Ambrozka a skupiny IYASA byla otevřena africká vesnice Matongo. Za účasti primátora ing. Výborného byl otevřen tobogán na dětském hřišti.

V nové části zoo byla zahájena výstavba vstupního areálu. Dokončeno bylo parkoviště. U pokladny u řeky byla vybudována nová lávka. Probíhala příprava podkladů pro architektonický návrh vzdělávacího centra. Ve spolupráci s Krajem Vysočina byla budována stezka Plaší, ale naši.

V roce 2005 byla v rámci nové části zoo zbudována komunikace spojující nově vznikající vstupní areál se zoo. Na kopcem nad zoo byl umístěn dřevěný poutač od Jiřího Nekoly.

Počet chovaných zvířat se zvýšil na 636 ve 132 druzích. Poprvé se podařilo odchovat kaloně rodriguezské. Přirozenou inkubací plameňáků se podařilo odchovat 9 mláďat.

Ve vedení zoo střídá Ing. Eliška Kubíková dosavadního ředitele Ing. Vladislava Jirouška. Byla otevřena stezka Plaší, ale naši. Proběhla beseda s Václavem Chaloupkem a jeho chovancem rysem Ťapem.

Další rok byl v nové části zoo vybudován výběh pro surikaty. Část pavilonu opic prošla rekonstrukcí na noktunárium pro maki trpasličího. Úpravou prošly bazény pro tuleně a vydry.

Nově se v zoo objevilo 25 druhů zvířat např. ledňák obrovský, holub bronzovokřídlý, husa velká, kachnička mandarínská, karolínská, jeřáb mandžuský, bodlín telfairův, tana severní, ježek ušatý, tuleň obecný, maki trpasličí, pralesničky. Celkem je v zoo chováno 654 zvířat ve 151 druzích. Odchovat se podařilo 197 mláďat v 36 druzích. Návštěvníci mohou posílat dárcovské SMS na pomoc zoo. Návštěvnost dosáhla 229 353.

 

Šesté desetiletí

Za novým vstupním areálem byla v roce 2007 vybudována Archa Noemova, originální dětské hřiště a symbol záchrany zvířat. V rámci oslav 50. výročí od založení byla zahájena stavba Shetland (poklepání základního kamene). Na louce vedle sadu byla vybudována sezónní expozice pro dravé ptáky a zároveň započaly pravidelné letové ukázky. Hrošinec prošel drobnou úpravou tak, aby bylo možné nahlížet dovnitř. Rekonstrukcí prošla i vnitřní návštěvnická část šelmince. Po odstěhování medvědů malajských do Prahy došlo k demolici jejich výběhu a ubikace. Začala se připravovat projektová dokumentace CEV.

Tygr Dustin se vrátil z Prahy. Zooples byl ve stylu orientu a Asie. Probíhají tradiční akce jako Den ptactva, Den Země, komentované krmení u 7 druhů zvířat, Hadí středy v Matongu, Porta 2007, Pohádkové středy v zoo, Letní noc v zoo.