Tamarín žlutoruký (Saguinus midas) patří ke středně velkým až větším druhům takzvaných drápkatých opic, kam kromě tamarínů patří také kosmani, lvíčci, nebo kalimika. Všechny tyto menší druhy primátů patří do čeledi malpovití, jejíž zástupci se vyznačují například širokým mírně rozplácnutým nosem nebo chybějícími sedacími mozoly na zadku. Také se někdy označují jako novosvětští primáti, protože obývají pouze Nový svět – tedy konkrétně Jižní a Střední Ameriku. Drápkatými opicemi jsou tito drobní primáti nazýváni proto, že byť mají na prstech rukou a nohou nehty jako všechny pravé opice, tyto mají zvláštní zašpičatělý tvar a skutečné drápy svojí funkcí nahrazují. Je to i z důvodu malé velikosti, kdy kosmani a tamaríni šplhají a chytají se větví nejen jejich uchopením, ale i šplhem pomocí těchto „drápků“ podobně jako třeba veverky.

Tamaríni žlutorucí dosahují i s ocasem délky od 50 do cca 70 cm při hmotnosti kolem půl kilogramu. Obývají poměrně rozsáhlé území v deštných lesích Jižní Ameriky. Zdržují se převážně na stromech s menšími korunami, které často rostou podél menších vodních toků. Jejich domovský okrsek často zaujímá plochu o několika málo stromech, mezi kterými se pohybují dlouhými skoky a šplháním. V případě ohrožení jsou však schopni i seskočit ze stromů na zem, nebo do podrostu z výšky větší než deset metrů, aniž by se zranili.

Tito tamaríni žijí v malých rodinných skupinách čítajících od dvou, do přibližně osmi jedinců. V těchto skupinách je jedna samice, která se rozmnožuje a páří se s jedním až dvěma samci. Pokud jsou ve skupině další samice, tak ty se zpravidla nerozmnožují, ale spolu s ostatními členy tlupy se podílejí na péči o mláďata. Ta rodí dominantní samice po nějakých 140 dnech březosti a nejčastěji se jedná o dvojčata. Více než dvě mláďata se rodí zcela výjimečně a úspěšně odchovávaná bývají stejně pouze dvě nejsilnější.

Za potravu slouží žlutorukým tamarínům nejrůznější tropické ovoce, květy, semena, listy nebo nektar různých rostlin. Živí se i mízou stromů a keřů, kterou však konzumují v menší míře než příbuzní kosmani. Loví také bezobratlé živočichy, vybírají ptačí hnízda s vejci i malými ptáčaty a nepohrdnou ani dalšími drobnými obratlovci. V zoologických zahradách patří k náročným strávníkům. Potravu dostávají nejméně dvakrát denně ve formě nadrobno nakrájené zeleniny a ovoce, speciálních granulí pro malé primáty, hmyzu a dostatečného množství vitamínů. V ubikacích mají i vydlabaná dřívka, ve kterých je připravena nalitá a zatvrdlá arabská guma, která všem kosmanovitým primátům nahrazuje jejich přirozenou potřebu živit se mízou rostlin.

Tamarín žlutoruký se nazývá též tamarín zlatoruký a jeho odborný druhový název midas odkazuje na bájného krále Midase ze starých řeckých bájí a pověstí. Ten údajně toužil být nejbohatším vládcem a žádal po bozích, aby vše, čeho se dotkne, proměnil ve zlato. Tak se i stalo, ale když král zjistil, že se pak nenají ani nenapije, neboť všechno jídlo i pití promění v drahý kov, žádal jediné, aby z něj tuto moc bohové opět sejmuli. Podle této pověsti a bájného krále popsal švédský přírodovědec Carl Linné tohoto tmavě zbarveného primáta se žlutooranžově zbarvenými končetinami, jako druh Saguinus midas.

 

Autor: Martin Maláč

Foto: Ondřej Chvátal