Tuleň umí bafnout jako člověk a toulavá kočka rozsvěcí světla. Nejen zloději umí vyděsit nočního hlídače v jihlavské zoo.

Jízda na zebře, krádež opic, útěk s automatem v ruce, sebeobrana obuškem nebo bafnutí od tuleně. To všechno už Viktor Kudláček za 9 let v uniformě ostrahy jihlavské zoo zažil. Černou zahradou nachodí za noc desítky kilometrů a někdy mu k infarktovému stavu stačí jedna malá černá kočka, která rozsvítí světlo. Napadlo vás někdy, co asi noční hlídač v zoo dělá? Jestli ano, máme pro vás odpověď…na obchůzku jsme se vydali s Viktorem Kudláčkem:

“Jen jsem šel a za stromem stál člověk. Chtěl se na mě vrhnout, tak jsem použil obušek. Lekl se a utekl. Tady jsou mraky skovávaček a křovin…”

Vzpomíná na jednu z nočních pochůzek Viktor Kudláček, který dělá ostrahu jihlavské zoo devět let. Nejsou to jen zloději, kteří ho dokáží pořádně vyděsit. Někdy se o to dokáží postarat sama zvířata.

“Tak třeba tuleň. Oni když v zimě mají ledovou vodu tak skotačí a chrochtaj u toho. Dělaj “vuf vuf” jako člověk!” Směje se pan Viktor, který právě u tuleního bazénu začíná jednu ze svých sedmi nočních obchůzek. Světel na fotobuňku je v 10hektarovém areálu minimum, většinou je všude jen černo-černá tma

“Na podzim je to horší, jak fouká vítr tak slyšíte zvuky všude. Musíte být předvídaví. Občas jezdím na elektroloběžce. Na jedno nabití vydrží až 100km a jede až 45km rychlostí. Můžu na to šlápnout, kdyby mě tady někdo překvapil!”

Za službu nachodí pan Viktor 35 kilometrů. Ať je teplo nebo mráz, závěje sněhu nebo plískanice. Nejčastěji míří na místa, kde jsou automaty na občerstvení pro lidi, pro zvířata, nebo fotoautomat. Zkrátka tam, kde jsou peníze, které lákají zloděje. Neváhají vylomit plech a peníze ukrást. Noční hlídač jihlavské zoo vzpomíná i na den, kdy mu policie přivezla celý uříznutý automat, který u zlodějů našla. Prošedivělý muž z Třebíče, který má při sobě vždy obušek a slzný plyn, kontroluje také pletivo v jihlavské zoologické zahradě. Stalo se prý totiž také to, že namísto mincí chtěl někdo ukrást zvířata. Naposledy opice. Nebo se chtěl alkoholem posilněný člověk projet na zebře. Někdy se ale vedle zlodějů postará o malé pozdvižení I obyčejná kočka, která s oblibou rozsvěcuje při nočním lovu automatické světlo nedaleko výběhu ovcí.

Viktor kudláček nachodil při svých kontrolách jihlavskou zoo už desetitisíce kilometrů. Zná každou skrýš a každou cestičku, všechny hlasy zvířat i chvaty, které už musel použít. Ostraha objektů ho živí už 18 let, jihlavskou zoo by prý ale nevyměnil za žádnou jinou.

Rozhovor:

 

autor: oš