Při nadpisu článku Vás možná napadlo, jestli se autor nezbláznil. Panda, která není panda? Situace je však mnohem komplikovanější. Dlouhou dobu byly známé dva zcela odlišné druhy pand. Panda velká (Ailuropoda melanoleuca), onen velký černobílý medvěd, který obývá několik málo oblastí v Číně, živí se pouze několika druhy bambusů a nechtěně se stal jakýmsi symbolem a maskotem všech živočichů ohrožených vyhubením. To panda červená (Ailurus fulgens) byla vždy jakousi Popelkou, méně známou blízce příbuznou pandy velké, která však jako medvěd vůbec nevypadá.

 

 

To vedlo dlouhé roky k mnoha sporům zoologů o správné zařazení obou pand, které měly jak znaky medvědů, tak šelem medvídkovitých, nebo kunovitých. Nakonec s nástupem moderních genetických metod byla panda velká zařazena k pravým medvědům, zatímco panda červená byla ještě chvíli řazena k medvídkovitým šelmám do příbuzenstva mývalů a nosálů až nakonec získala vlastní čeleď – kolonku v zoologickém systému, ve které je zcela sama. Že jsou její nejbližší příbuzní mývalové, nebo kunovité šelmy namísto medvědů je však nyní již zcela jisté. Název panda však zůstal ve většině jazyků jak malé červené pandě tak jí nepříbuzné černobílé pandě velké.

Pandy červené jsou savci žijící ve vysokých nadmořských výškách – běžně mezi 2000 – 4000 metrů nad mořem v oblasti Himálaje a přilehlých pohoří od Nepálu, severní Indie a Barmy až po jižní Čínu. Ve své domovině obývají chladné a vlhké lesy tvořené z velkých druhů rododendronů, chladnou mlžnou džungli či bambusové háje. Zdržují se převážně na stromech a keřích, po kterých výborně obratně šplhají i skáčou. Na zem slézají spíše vzácně. Pandy jsou aktivní zejména ve večerních, nočních a ranních hodinách. Den většinou prospí ve stromových dutinách, nebo rozsochách mohutnějších větví, často vysoko nad zemí. Žijí většinou samotářsky s výjimkou období páření a odchovů mláďat. Svoje teritorium si značí močí, trusem a výměšky análních žláz.

 

 

Svým vzhledem připomínají pandy nejvíce mývala severního, případně zbarvením nosála červeného. Jsou schopny se na docela dlouhou dobu postavit na zadní nohy, po kterých jsou schopné i několik metrů ujít. Živí se zejména několika bambusy a dalšími trávami, výhonky a pupeny rostlin, ovocem a vejci a drobnými obratlovci, nebo hmyzem. Bambusové výhonky i další potravu si pandy přidržují svým takzvaným šestým prstem. Nejde však o skutečný prst, kterých mají pandy na předních tlapkách pět, ale o mozolovitý výrůstek tvořený zmnoženými záprstními kůstkami, který je podobně jako lidský palec k ostatním prstům dlaně protistojný a tak dovoluje pandám držet si potravu u tlamičky skoro lidským způsobem. Pandy dorůstají délky těla včetně ocasu kolem 1 metru a váhy mezi 3 – 6 kg.

Páry tvoří červené pandy pouze na několik málo týdnu v období rozmnožování. Samice je schopna pozastavit vývoj oplozeného vajíčka tak, aby se mládě narodilo do klimaticky nejpříhodnějšího období roku. Samotná březost pak trvá 4 – 6 měsíců. Po té rodí samice do předem připraveného hnízda v dutém stromě nebo rozsoše větví většinou jedno až dvě mláďata. Ta jsou první dva týdny úplně holá, slepá a bezbranná a váží pouhých 100 gramů. Mláďata mají velice dlouhý vývoj, samice se o ně přestává starat až ve stáří kolem jednoho roku. V přírodě se pandy dožívají kolem 8 – 10 let, v lidské péči až o třetinu déle.

 

 

Panda červená je podle IUCN řazena mezi ohrožené druhy živočichů. Odhady jejich populace ve volné přírodě jsou okolo 20 000 jedinců. Pandy jsou ohroženy zejména kácením lesů a ztrátou původních přirozených biotopů a také lovem kvůli svojí krásně zbarvené husté kožešině.

Zoo Jihlava chová pandy červené od roku 2011, kdy dovezla samce Pantalaimona narozeného v Zoo Krefeld, ke kterému o necelé dva roky později dovezla samici Nangwu ze Zoo Planckendael. První mláďata se pandám narodila o rok později v roce 2014. Jejich kmotrem se stal horolezec Radek Jaroš, který dva mladé samce pokřtil jako Radka a Jarka. Další mládě úspěšně odchovaly pandy v roce 2015. Nyní v roce 2018 se pandám narodili opět dva samci 23. června. Mláďata jsou již dost velká na to, abyste je mohli spatřit na vlastní oči.

 

autor: mm

foto: Ondřej Chvátal, Archiv Zoo Jihlava