“Jsou to nejchytřejší a nekomunikativnější zvířata, o která se starám. Narozdíl od lidí s nimi nemusíte řešit žádný složitý vztahy. Oni jsou s lidma prostě rádi,” říká o babirusách sulaweských chovatel Pavel Hájek. O Štědrém dni bude s nimi. Dohlédnout musí také na nového samce Salema, se kterým mluví německy. I “Kom mit mir” musí mít správný přízvuk, aby mu nový člen babirusí rodiny v jihlavské zoo rozuměl.

 

“Ahoj pašíci!”

To je běžný pozdrav, se kterým vchází do chléva za stádem babirus sulaweských chovatel Pavel Hájek. Stará se o ně už 11 let a v podstatě je přijal za svou rodinu. Zatímco spolu mluvíme, pořád stoupají na zadní, opírají se o vrátka a chtějí drbat. To, že má babirusy nejradši ze všech zvířat mu kouká z očí. Právě dnes, kdy rozhovor natáčíme, je to pár hodin po tom, co přijel do jihlavské zoo samec babirusy sulaveské. Zdá se, že posmutnělý…

“Je, určitě smutnej, byl zvyklej na lidi. Svý lidi. Jeho ošetřovatelé byli jeho nejbližší druhové, chvíli bude smutnit. Dobře se socializujou, rychle si na lidi zvyknou a velice rychle se učí. Bude to dobrý,” hodnotí Pavel pohledem samce, který polehává ve slámě. Ten, kdo si bude muset zvykat je také chovatel Pavel. I když to nebude tak těžké, němčinu ovládá dobře. Šestiletý Salem se  v jihlavské zoo stane chovným samcem. Mimochodem, jihlavská zoo je jediná v zemi, která babirusy chová. To, že se tu letos narodila malá Anička, je obrovský úspěch. Jejím tátou je Kendari. Ten už svou úlohu splnil, jakkoli to může znít hanlivě, a odjel se postarat o další rod do německého Stuttgartu. Byl to miláček spousty návštěvníků zahrady a tak je na snadě otázka, jak se mu v novém domově daří:

“Já jsem ho viděl krátce, ale co jsem viděl, tak dobrý. Jídlo, co tam měl připravený hned sežral. Bude tam v pohodě za chvíli. Je to tam jiný, jiný světlo, hygiena, jiná stáj, jiná vlhkost vzduchu…a jiný lidi…bude si muset zvyknout,” říká pan Hájek. “Tady ty samice, jedna má mláďě a druhá bude rodit, ty k němu ještě nepůjdou. Až z jara,” rozhlíží se po chlévě a chystá se jít zametat.

“Teď se s vámi mazlí, že jo?”

“Jo jo, chce podrbat.”

Pavel Hájek má v jihlavské zoologické zahradě na starost Kopytníky…tedy lamy, tapíry, ovce i kozy…Ale babirusy mu přirostly k srdci nejvíc

“Protože jsou nejchytřejší, komunikativní. A mají je rádi taky lidi, často vidíte, že je drbkají za plotem .Vidíte to rád?” Ptám se.
“Ale jo, když se lidi chovají ke zvířatům hezky, tak to je dobře.”

Pavel nastoupil do zahrady proto, že měl zkrátka zvířata rád. Musel si udělat rekvalifikaci na ošetřovatele, aby mohl přejít na ošetřovatelský úsek. Práce se zvířaty ho baví více, než práce s lidmi. Dost se prý totiž liší.

“Musíte k nim přistupovat jinak, ale všechny jsou přátelský. Tady nenarážíte na žádný složitý vztahy. I oni s těma lidma jsou rádi. Je to pro ně narušení toho streotypu I ten úklid. Za tu hodinu se tady nenuděj. Potom jím dáváme větvičky třeba, aby se mohli zabavit na delší dobu,” říká chovatel Hájek a připravuje jídlo pro babirusy. Po očku stále sleduje Salema, který je stále ještě v karanténě. Pavel Hájek je ten, kdo se bude o babirusy v jihlavské zoo starat I na Štědrý den. Tak, jako každý rok.

“Já vždycky sloužím na Vánoce. Ti, co mají rodiny, chtějí být s rodinou. Já mám jako rodinu zvířata, tak já jsem s nima. U nás je to tak,že ve svátek slouží jeden člověk, takže ten jeden musí zvládnout to, co jindy tři. Nic extra chystat nebudeme, protože musí všechno odsejpat podle plánu. Akorát záleží na tom, kolik příjde lidí a jaký bude počasí. Když bude hezky, zvířata uvidí venku. Když bude škaredě nebo velkej mráz, tak budou uvnitř.

“Nepoznají tedy, že je sváteční den?”

“Ne, určitě ne.” Směje se chovatel Pavel Hájek, pro kterého jsou babirusy jedna z nejchytřejších a nejlaskavějších zvířat.

 

Reportáž:

 

autor: Olí Štrejbarová

foto: Jan Foltán, Olí Štrejbarová