Kdo řídí chov zvířat v zoologických zahradách?

O chov zvířat v zoo se starají chovatelé a samozřejmě zoolog / kurátor v zoo. Mnoho živočišných druhů však spadá do mezinárodních chovných programů (EEP). Jejich chov je řízen koordinátorem spolu s týmem odborníků. Koordinátor zodpovídá za zdravou a trvale udržitelnou populaci druhu v lidské péči. Z principu je nutné pro zajištění trvale udržitelné populace upřednostnit v některých případech fungování správné a dlouhodobě udržitelné populace ex-situ (mimo místa jejího přirozeného výskytu) nad jednotlivcem (tedy konkrétním zvířetem)

Jak se udržuje zdravá populace?

Je důležité si uvědomit, že v zoologických zahradách je cílem záchranných programů ochrana celého druhu a nikoliv jednotlivých jedinců. Aby byla populace zdravá a geneticky co nejvíce rozmanitá (tedy s vyhlídkou dlouhodobého přežití), sleduje koordinátor její rozvoj, počet jedinců v zoologických zahradách a řídí jejich přesun mezi institucemi. Na základě přesných výpočtů ukazatelů jako koeficient příbuznosti vydává doporučení, kam se který jedinec přesune. Vede taky plemennou knihu, která mu pomáhá sledovat, aby se nepářila příbuzná zvířata (např. otec s dcerou). Do chovu vybírá zdravá zvířata a udržuje tak životaschopnou populaci.

Všechna zvířata v zoo se zapojí do chovného programu?

Ne, to ani nejde. Jednak může být daný jedinec nemocný, nebo pro něj není vhodný partner / partnerka. Taky se přihlíží na to, jak je jeho genofond zastoupen v chovném programu. To znamená, že pokud je nějaká linie zastoupená v daném chovu hodně, pak není žádoucí, aby se u ní po nějaký čas množili další potomci.

Co se děje se zvířaty, která se nezapojí do chovného programu?

Některá zvířata zůstanou v domovské zoo, nebo se přesunou jinam, kde žijí bez toho, aby se množila. Jelikož však zoo nejsou nafukovací a mají omezené místo, tak někteří jedinci nemají v jiných zoo místo a v domovské zoo zůstat nemohou, aby se nepářili s příbuznými. V tom případě je nutné přistoupit k jejich utracení v rámci regulace a zachování zdravé populace celého druhu.

Proč přistupujete k utrácení zvířat?

Chov mnohých zvířat v zoologických zahradách je dobře zvládnutý. Pokud není pro jedince v jiných zoo místo, tak se přistupuje k regulaci chovu. Je to daň za úspěch chovu. Vždy se zváží možnosti, jestli je dané zvíře možné někam umístit a pokud taková možnost není, přistoupí se k utracení. Jiné možnosti omezení reprodukce (antikoncepce, kastrace, oddělování samice) v praxi selhávají. Situace s místem se může za rok změnit a kastrované zvíře už nemá šanci zapojit se do reprodukce, taky může být kastrované zvíře špatně přijato v skupině. Antikoncepce může mít nežádoucí vedlejší účinky a často se zvíře po vysazení antikoncepce již není schopné rozmnožovat. Oddělování zvířat a jejich samostatný chov nepůsobí dobře na jejich psychiku (pokud se nejedná vysloveně o samotářský druh).

Proč samici raději nepodáváte antikoncepci, proč nekastrujete?

Antikoncepční přípravky stejně jako kastrace, která je nevratná, mají řadu vedlejších nežádoucích účinků na vnitřní orgány, hormonální rovnováhu, ale i psychiku a chování zvířat, která jsou často nevratně fyzicky i psychicky zmrzačena. Je nutné poznamenat, že zejména u samců nejsou invazní metody „kastrace“ stoprocentně funkční a je zdokumentováno mnoho případů, kdy „kastrovaný“ samec znovu úspěšně pářil samice. Po vysazení antikoncepce může samice trvale ztratit schopnost se rozmnožovat a celý chovný program se může v dlouhodobějším horizontu zhroutit.

Proč nenecháváte zvířata, aby se pářila méně často a tím by bylo i méně mláďat?

U mnoha druhů je každoroční rozmnožování v souladu s jejich biologií. Prodlužování této doby má často za následky neplodnost, problémy se zabřeznutím v budoucnu nebo psychické strádání zvířat z toho, že se nemohou přirozeně rozmnožovat.

Proč zvířata chováte, když jich je už tolik, že je musíte utrácet?

Ochrana druhů stojí na čtyřech hlavních pilířích – těmi jsou ochrana in situ (v místě výskytu daného zvířete), ochrana ex situ (v lidské péči), výzkum a vzdělávání veřejnosti. Zoo slouží jako „Noemovy archy“, které uchovávají druh v lidské péči – situace v přírodě se může kdykoliv dramaticky změnit. A pak bude potřeba populaci v přírodě posílit zdravými a silnými jedinci ze zoo (pokud je to u daného druhu možné). Přesně to je úkol zoologických zahrad. Navíc díky zvířatům jakožto „ambasadorům“ svého druhu v naší péči získáváme vědecké poznatky o biologii druhu, vzděláváme veřejnost a upozorňujeme na ohrožení zvířat v přírodě. U druhů, kde není možnost návratu do přírody, jsou tak zoologické zahrady posledním místem jejich záchrany pro další generace, kdy se může změnit situace a jejich návrat bude možný.

Proč přebytečná zvířata raději nevypustíte do volné přírody?

Záchranné programy se řídí přísnými pravidly Mezinárodního svazu na ochranu přírody (IUCN) a podle nich musí mj. vymizet příčina úbytku populace druhu. Ne u všech druhů zvířat je to možné, často je není kam vracet, jelikož lidskou činností byl zcela zničen jejich biotop.

Proč nedáte zvířata k soukromým chovatelům nebo je neprodáte?

Zoologické zahrady se zvířaty neobchodují – pohyb zvířat v rámci záchranných programů probíhá zásadně bezplatně, chov není nikterak motivován finančním ziskem. Zoologické zahrady jsou pro nás přednostními partnery. Pokud již nelze odchované mladé jedince umístit do jiných zoo v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) nebo dalších seriózních zoologických zahrad ve světě, můžeme je soukromým chovatelům, kteří dodržují zákony, nabídnout, ale pouze za splnění následujících podmínek: druh není řízen v EEP (Evropský ex situ program), zvíře při případném úniku nemůže způsobit ekologickou zátěž ani hospodářské škody a není nebezpečné lidem. Tyto podmínky mnoho zvířat ze své podstaty nesplňuje.

Dále musí být zajištěno, že soukromý chovatel není překupník zvířat (jakákoliv podpora ilegálního obchodu je pro nás zcela nemyslitelná), je renomovaný a je připraven spolupracovat ve prospěch chovaného druhu, bude respektovat přirozené chování a potřeby zvířat. V opačném případě se ze zvířat stávají domácí mazlíčci, kteří jsou pro záchranu daného druhu nevhodní a nepoužitelní!

Co se děje se zvířaty po úhynu nebo utracení?

Se zvířaty ani s preparáty neobchodujeme. V případě úhynu jakéhokoli zvířete je jeho kadaver nabídnut vědeckým či vzdělávacím institucím (univerzity, výzkumné ústavy, muzea, zoologické zahrady).

Zvířata, která se zranila nebo musela být utracena a jsou vhodná ke krmení, mohou dále posloužit jako krmivo pro masožravce. Toto maso je pro ně přirozenější a nutričně vhodnější. Ani v tomto případě však zvířata nejsou předmětem obchodu, ale mohou být nabídnuta k vědeckým či vzdělávacím účelům.

Záchranné projekty

Zoologická zahrada Jihlava je svými aktivitami zapojená do několika záchranných projektů po celém světě. Tyto projekty podporujeme akcemi v areálu zoo i mimo něj, prodejem konkrétních suvenýrů a cílenými aktivitami. Přehled našich projektů ZDE.