Domů » První odchov křečka velkého v Zoo Jihlava

První odchov křečka velkého v Zoo Jihlava

Čtyřletá snaha chovatelů o rozmnožení tohoto vzácného hlodavce je konečně korunována úspěchem. Dvouletému samci a čtyřleté samici se narodilo na začátku loňského prosince mládě. Jeho pohlaví bylo dlouho neznámé, nicméně od minulého týdne chovatelé ví, že jde o samce a tak dostal jméno Abony. Mládě se má čile k světu a v ranních a odpoledních hodinách již začalo opouštět svoji boudu, kde je od narození rodiče ukrývali. I proto tuto informaci zveřejňujeme až nyní, s ohledem na klidový režim a nejistotu, zda bude odchov u křečků úspěšný.

Křeček velký (Hypogeomys antimena) je velký druh hlodavce z čeledi myšovití (Muridae). Žije pouze na ostrově Madagaskar v jeho středozápadní části u pobřeží Mozambického průlivu oddělujícího ostrov od Afriky. Zde se vyskytuje v regionu Menabe na ploše pouhých cca 200 km², kde obývá tropické lesy a křovinaté oblasti. Jde o druh ohrožený vyhubením, které je způsobeno ztrátou stanovišť, predací za strany nepůvodních druhů živočichů, zvláštní fyziologií a ekologií, která spočívá třeba v pomalém rozmnožování a velmi malým územím, na němž se druh vyskytuje.

 

 

Křečci velcí na první pohled vypadají trochu jako králíci. Mají velice dlouhé uši a dlouhé svalnaté zadní nohy umožňující rychlý skákavý běh. Dorůstají velikosti těla kolem 33 cm, s délkou ocasu dalších 20 – 25 cm a hmotnosti kolem 1,2 kg. Srst mají zbarvenou hnědošedě s narůžověle zbarvenýma ušima, čumákem, ocasem a tlapkami.

Na to, že křečci velcí patří mezi hlodavce, se vyznačují velmi zajímavým chováním a životní strategií. Obě pohlaví spolu žijí v monogamních párech. Pohlavně dospívají v roce a půl až dvou letech. Samice rodí po přibližně třicetisedmidenní březosti pouze jedno jediné mládě ročně. To zůstává ukryté v noře dalších 4 – 6 týdnů, než začne vylézat ven a zkoumat její okolí. Křečci velcí jsou noční živočichové, kteří se se pohybují po všech čtyřech končetinách po pralese a sbírají nejrůznější spadané plody, ořechy a semena. Konzumují také listy rostlin, kůru stromů a keřů, nebo si vyhrabávají kořínky a hlízy, případně drobné bezobratlé. Potravu konzumují vsedě a jako další druhy křečků si ji přidržují předními končetinami. Páry křečků jsou silně teritoriální vůči ostatním jedincům svého druhy a svoje území si urputně brání. Ukrývají se v hlubokých  norách, které si sami vyhrabávají. Nory mají několik východů, které křečci ucpávají svými výkaly, aby odradili nepřátele. Většinu informací o biologii, ekologii i etologii křečků velkých však máme stále jen zprostředkovanou díky nemnoha chovům v lidské péči. Ve volné přírodě je obtížné křečky vůbec nalézt, natož dlouhodobě pozorovat a zkoumat.

Křeček velký je podle IUCN veden jako ohrožený druh původní madagaskarské fauny. Mezi hlavními příčinami tohoto stavu patří zejména obrovský úbytek přírodních biotopů na celém Madagaskaru, který i přes přísnou ochranu v několika národních parcích a rezervacích stále nekontrolovaně pokračuje. Křečky kromě domorodců loví také domestikovaná zvířata, zejména kočky a psi. Populace křečků je navíc promořena toxoplazmózou, která mění jejich chování, ti jsou méně ostražití a snadněji uloveni predátory. Většina území, kde se křečci velcí vyskytují, je vyhlášena madagaskarskou vládou jako Kirindy Forest Reserve. Jsou zavedeny i projekty na podporu ekologického vzdělávání tamních obyvatel. Bohužel ani tato snaha nestačí.

Prvním člověkem, kterému se podařilo vyvézt křečky velké z Madagaskaru a rozmnožovat v lidské péči byl zoolog a ochranář Gerald Durrell. Ten přišel jako jeden z prvních z lidí s myšlenkou o novém smyslu zoologických zahrad, které by sloužily ne jako instituce sloužící k pouhému pobavení návštěvníků a vystavování živých zvířat, ale jako instituce přímo se podílející na ochraně a záchraně těch nejvzácnějších živočišných druhů.  Zoologické zahrady se měly stát pomyslnými Noemovými archami, kde by vzácné druhy zvířat přežily v lidské péči, i kdyby byly ve volné přírodě vyhubeny nenadálou přírodní katastrofou, nebo člověkem. Durrell tedy v roce 1990 dovezl do své zoo na ostrově Jersey pět exemplářů křečků velkých přímo s povolením a pomocí madagaskarské vlády. Od té doby bylo zřízeno několik úspěšných chovatelských programů v zoologických zahradách v Evropě a v Severní Americe. V současnosti je v sedmnácti těchto institucích chováno 54 jedinců křečků velkých. Zoo Jihlava se tak svým prvním úspěšným odchovem tohoto vzácného a tajuplného hlodavce hrdě hlásí nejen k Durrellovu odkazu, ale především k tomu, že může být plnohodnotným a platným členem týmu zoologických zahrad, které se na záchraně křečka velkého na Zemi přímo podílí.

 

Autor: Martin Maláč

Foto: Marek Dohnal