Lidé ze zoo – Karel Růžička

“Jsou to chytrý ptáci, dokážou sami nakupovat. Poznají hodnotu mincí a vyskládají je za sebou,” lichotí s radostí párů modrých papoušků ara chovatel Karel Růžička. Do zoo se dostal až na třetí pokus z pozice prodavače. Práce s lidmi a se zvířaty je podle něj nesrovnatelná. V zoo má na starost desítky zvířat. Po návratu domů ho čekají desítky dalších. Muž v neodmyslitelném klobouku a s knírkem Franze Josefa se pro chovatelství narodil. Možná také proto se stal nejlepším přítelem největších papoušků světa, které najdete společně s ním v jihlavské zoo.

 

 

“Kde jste darebové, pojďte ven,” volá na dva největší papoušky světa chovatel Karel.

“Jak jim říkáš?” Ptám se při pohledu na muže v neodmyslitelném klobouku, který se rozhlíží po útrobách velké klece.

“René a Rudolf. Když je velká zima, jsou zavřený vevnitř. Při slunečným dnu jsou na sluníčku, ale sníh jim nevadí.” I když má pan Růžička v zahradě nespočet dalších druhů zvířat, právě ara hyacintový mu přirostl k srdci nejvíce. Muž, který by vám díky svému kníru na první pohled pravděpodobně připomínal Franze Josefa, je nejbližším přítelem dvou velkých modrých papoušků. Je jediný, kdo je může lechtat prstem na jazyku, nebo se probírat peřím.

“Todleto je batát, sladký brambory. Zeleninu ovoce mají půl napůl, odpoledne dostávají porci ořechů,” ukazuje Karel na krmení, které ara denně sní. Oba dva velcí papoušci se zatím nenápadně blíží ke svému chovateli. Zobákem se přitahují oko od oka po pletivu.

“Je možný, že se k nám blíží, protože tě vidí?” Ptám se, ačkoliv je odpověď předem jasná.

“Jasně. Poznají mě. Oni mají inteligenci na úrovni 4-5letých dětí.”

“Vypadá to, že tě berou jako lidskýho tátu,” podotýkám s infantilním pohledem při pohledu na vztah, který je mezi těmi třemi naprosto zřejmý.

“No, spíš kamaráda,”usmívá se 57letý chovatel.

“Jak seš tady dlouho?”

“Tři roky. Protože do zoologický jsem chtěl vždycky. Zvířátka chovám třicet let. Od ptáků, hadů, ještěrů až po divoký kočky.”

 

 

Karel Růžička byl prodavač. Vysněnou práci v zoo získal až na třetí pokus. Práce se zvířaty ho, jak přiznává, baví více, než práce s  lidmi. V jihlavské zoologické zahradě musí trávit ve směnném provozu často také víkendy. Musí vykydat, musí dělat také “špinavou práci”. Také ale musí zvířata skvěle znát. Reagovat na sebemenší změnu chování, která ukáže nemoc zvířete. V případě ary hyacintové by byla ztráta otázkou zhruba čtvrt milionu korun. Ale také ztrátou citovou, dodává jedním dechem Karel, který by si v současné chvíli přál nejvíce odchov kakadu palmových. Chovatel Karel má v jihlavské zoologické zahradě na starost desítky zvířat. Přesto, když mu není do zpěvu, chodí se potěšit právě s modrými opeřenými kamarády k Renému a Rudolfovi.

“No pojďte sem, klucí. Ty! Nech tu zeď! Zkouší to, lump. Oni si dělají taky naschvály. Když jeden je vevnitř a ten druhej jde za ním, zavře mu před nosem dvířka. Je vidět, že z toho má legraci. Jsou to chytrý zvířata. Když je práce koníčkem, tak to je nejlepší výběr,” usmívá se Karel, zatímco mu v klíně sedí největší papoušek světa  a nechá se drbkat v peří. A druhý, Rudolf, se snaží dostat z kbelíku zobákem lopatku, aby zase udělal nějakou lumpárnu.

 

 

Autor: Olí Štrejbarová

Foto: Olí Štrejbarová