Hroznýšovec portorický – rodinné stříbro Zoo Jihlava

Hroznýšovci rodu Chilabothrus jsou hroznýšovití hadi se štíhlým, dlouhým, svalnatým tělem a hlavou výrazně oddělenou od krku. Žijí v počtu asi třinácti druhů na ostrovech v Karibiku.

Hroznýšovec portorický (Chilabothrus inornatus), jak už jeho název napovídá, žije pouze a jenom na ostrově Portoriko. Tam obývá zejména krasové oblasti na severozápadním cípu ostrova. Obývá jednak tamní lesy, kde se přes den ukrývá třeba v dutých stromech, nebo v puklinách všudypřítomných skal. Mnohem častěji ho však lze zastihnout ve vchodech, nebo i přímo uvnitř jeskyní.  Hroznýšovci jsou totiž hadi aktivující za soumraku a v noci, zatímco přes den se ukrývají na tmavých místech. Proto jsou jeskyně pro tyto hady zcela ideálním domovem. Kromě bezpečného úkrytu v podzemí nachází i zásoby vody na pití a zejména potravu v podobě několika druhů netopýrů, kteří s nimi jeskyně obývají. Hroznýšovcům pak často stačí, když visí namotaní na krápníku a občas po proletujícím netopýrovi udělají prudký výpad. Jakmile ho chytí, udusí ho ve smyčkách svého těla.

Tito hadi dorůstají délky kolem 1,5 až 2,5 metru. Jsou velice štíhlí s nevýrazně šedohnědě zbarvenou kůží. Ta však na slunci, nebo při světle baterky nádherně opaleskuje především do modravých tónů. Hroznýšovci mají velice ostré zuby a rychlé reflexy, aby ulovili zejména létající kořist. Jako většina hadů i hroznýšovci žijí samotářsky, ale na vhodných místech vedle sebe může žít i více jedinců. Samice klade po přibližně půlroční březosti kolem 15 až 25 živých mláďat, která jsou dlouhá kolem 25 centimetrů a až neuvěřitelně štíhlá. Malí hádci se po několika hodinách rozprchnou po okolí a ukrývají se především ve skalních puklinách. Za potravu jim přibližně do stáří jednoho až dvou let slouží hlavně drobní ještěři jako například gekoni, nebo anolisové. Někdy se mláďata spokojí i s jejich ocásky, které jako spousta druhů ještěrů při ohrožení života odhazují.

Bohužel, i když se ostrov Portoriko a další karibské ostrovy jeví jako ráje na Zemi, pro plazy a spoustu dalších zvířat jsou spíše peklem. Na mnoha těchto ostrovech žijí, nebo žily velké druhy často endemických býložravých leguánů a dalších ještěrů a hadů. S příchodem člověka začalo mohutné odlesňování půdy, výstavba měst a vesnic. Tamní obyvatelé některé druhy navíc lovili a loví kvůli chutnému masu, pro výrobu léčivých předmětů a amuletů, nebo jen tak kvůli pověrám o jejich údajné jedovatosti. Navíc s sebou lidé dovezli, nebo zavlekli nejrůznější zvířata, jakými jsou divoká a domácí prasata, psi, kočky, lišky, slepice, nebo potkani, myši a krysy. Tato zvířata konkurují původním druhům zabíráním přírodních zdrojů i přímou predací.

Díky tomu je většina hroznýšovců a mnoha dalších plazů Karibiku ohrožena vyhubením, nebo už byla přímo vyhubena. Nejinak je tomu u hroznýšovců portorických, kteří jsou v přírodě všemi výše zmíněnými faktory ohroženi do té míry, že jsou přímo ohroženi vyhubením a jsou zařazeni v seznamu tzv. Washingtonské konvence CITES I. Tedy si zasluhují tu nejpřísnější ochranu a obchod s nimi je až na výjimky zakázán.

Zoo Jihlava chová tyto hroznýšovce od roku 1989, dnes už tedy rovných třicet let. Za tu dobu se jejím zaměstnancům povedlo úspěšně odchovat již jedenáct mláďat těchto vzácných hadů. V současnosti chováme celkem pět dospělých jedinců, včetně nejstaršího samce, který je zakladatel chovu v Jihlavě a tudíž je také třicetiletý. V letošním roce se hroznýšovci již pářili a po několikaleté pauze způsobené bouráním starého pavilonu plazů, výstavbou nového a následného zabydlování se zvířat v něm, chovatelé doufají, že by se letos tito hroznýšovci mohli opět rozmnožit. Přejme jim to a držme jim palce, aby tito stříbřitě hnědí hadi tvořící skutečné rodinné stříbro Zoo Jihlava dali život novým generacím hadů mimo svůj ostrov a tak přispěli k jakési pojistce, populaci v lidské péči, kdyby tu divokou lidé, nebo nějaká přírodní katastrofa nadobro vymazala ze světa.

Autor: Martin Maláč

Foto: Martin Maláč